Pavel Šebek *1989, Praha / For english scroll down

Výtvarnou práci, která se ovšem u Pavla Šebka prolíná s téměř každodenní fyzickou přítomností v plenéru, charakterizuje zájem o městský prostor. Vizualita městských prvků a periferie silně rezonovala v českém umění od 40. letech 20. století např. v programu Skupiny 42. S rozvojem street art a graffiti se od 90. let zpracování městského prostředí ve výtvarném umění znovuobnovilo. A právě skrz působení na této scéně se vyprofilovala témata, která jsou pro Šebkovu práci stěžejní.

V průběhu uplynulých let Šebek kriticky rozvíjí motivy týkající se architektury, urbánního rozvoje a stavebnictví. Také inženýrské stavby nebo dopravní infrastruktura jsou častým zdrojem pro jeho práci. To se prokázalo např. na výstavě ABC2 (2017) v Galerii výtvarného umění v Chebu, kterou připravil společně s umělcem Petrem Emptychem. Šebkova intervence se odkazovala k železničnímu prostředí za využití různých médií – kresby, malby, objektů i instalace.

Prostor města vnímá ve všech vrstvách a zajímají ho především místa odlehlá, nenavštěvovaná, pro běžného kolemjdoucího spíš odpudivá. Místa, která dříve byla hlavním zájmem autorova zkoumání, ovšem v posledních dvou desetiletí podléhají procesu gentrifikace. Na tento fenomén se soustředil v roce 2011 na výstavě Industrial v Trafačce, kde v instalaci BOD 0 využil autentické roxory z mizející průmyslové zóny k reinterpretaci zmaru, ale zároveň k možnosti vzniku nových struktur. Téma rozvíjel dále v projektu Buildemolish, který se odkazuje k hledání nového využití stávající, avšak již nefunkční architektury.

Se zanikáním již objevených a zpracovaných městských prvků je Pavel Šebek nucen hledat jiné zdroje zkušeností. Nejnovějším zaujetím je vizuální proměna panelových sídlišť. Původně odosobněná podoba kolektivního bydlení se při rekultivaci fasád mění podle aplikovaných barevných vzorců, které reinterpretuje do svých maleb. I v angažovaně pojatých intervencích ve veřejném prostoru poukazuje na problémy související s nekontrolovanou a zahlcenou vizualitou městského prostředí (tento fenomén se odráží především v projektech zasazených přímo do veřejného prostoru – např. Funeral; Anonymity; City Dark). Zkušenosti, které nabyl při formování a průzkumu městských struktur, nyní uplatňuje také těsně za jejich hranicemi a promítá do cyklu Circles of nothing. Vůči městu se vymezuje tím, že prochází po jeho obvodu. I tyto výpady na okraj jsou ovšem často usměrněny technologickými soustavami v podobě elektrického vedení, plynovodů a teplovodů vnikajících do města z krajiny.

Pro jeho tvorbu je tento dlouhodobě soustředěný přístup přínosný. Autor totiž může pracovat se souvislostmi, které se odkrývají tím, že si sám ujasňuje a definuje podstatu problému, ale i s proměnou společnosti, jejím přístupem a také s proměnou samotného fyzického prostoru. Obsahově mají tedy jednotlivé cykly dlouhotrvající charakter. Výtvarná forma i stupeň naléhavosti, na níž chce Šebek poukázat, se vyvíjí podle míry prožitých momentů přímo v terénu. Důkazem jsou např. Maps (2009–2017) nebo Systematic disturbance of order (2013–2015).

Pro pochopení Šebkova přemýšlení o provázanosti žité skutečnosti s vlastní tvorbou je vhodné uvést heslo, ke kterému se odkazuje – Experiences are not to be shared, but to be lived. Podstatné je právě autorovo osobní prožívání v prostoru a s tím spojené vjemy a zkušenosti čerpané ve fyzické přítomnosti. Potřeba tyto vjemy přetvořit a zjednodušitodkazuje ke konstruktivistickému až minimalistickému výrazu. Smyslový zážitek analyzuje a racionalizuje do abstraktních forem, většinou na závěsný dvourozměrný formát za použití jednoduchých výrazových prostředků a základních barev ze systémů CMYK nebo RGB.

Navíc využívá takové materiály – akryl, fixy, tmely – jež podtrhují čistou podobu díla. Do formální stránky se promítlo středoškolské studium grafického designu. Ve volné tvorbě totiž využívá i vizuální prvky a systémy, se kterými se lze setkat v současné grafické produkci. Ty slouží jako nástroj umožňující vyjádřit se v čisté formě. Tento téměř strojový postup však odkazuje na samotný proces vytváření díla. Nejdůležitějším prvkem v Šebkově uměleckém vyjádření zůstává idea, která existuje primárně jako záměr autora. Materiální dílo je derivátem jeho konceptuálního uvažování a uskutečněné cesty.

Barbora Hájková

/

To describe the visual work of Pavel Šebek requires to take a deep interest in and approach the urban space, however at the same time his work is closely woven into his almost everyday presence, outside, out there, at “plein-air”. Visuality of urban elements and city outskirts strongly echoed in Czech art in 1940s, for example within activities of Group 42 (Skupina 42). Following the boom of graffiti and street art in 90s, visual arts revived the focus on the representation and interpretation of the city environment. And it is only via these scenes that the topics which are essential for Šebek’s work got bolder shapes and refined profiles.

Over the past years Šebek has been critically exploring motives that are concerned with architecture, urban development and engineering. Indeed, engineering projects or transport infrastructure are common sources in his work. It was exemplified on the exhibition ABC2 (2017) which took place in Galerie vy?tvarného umění v Chebu and which was a result of Šebek’s collaboration with an artist Pavel Emptych. Šebek’s intervention referred to railway and used various media – painting, drawing, objects or installation.

He perceives the urban space on all its levels, through all the layers and is predominantly interested in remote, afar, abandoned places that are often rather uninviting for a passerby. However, the places that have been the core of his research and exploration have been also subject to gentrification processes in the course of past 20 years. He drew attention to this phenomenon in 2011 on an exhibition Industrial in Trafačka space, namely through his installation BOD 0 where used authentic steel rods “roxors” previously taken from a desolate industrial zone to re-interpret the decay, but also to seize the opportunity for creation of new structures. He further developed this motive in Buildemolish project which was concerned with the search for new use of contemporary, yet no longer used architecture, its repurposing.

Because the objects that Pavel Šebek already discovered and interpreted tend to perish, he is forced to search for other experiences, other sources. Most recently, he became fascinated with visual transformation of block housing estates. The originally depersonalized appearance of the collective housings changes as the facades are being recultivated and the change is determined by the application of colourful patterns, which Šebek eventually reinterprets and embeds into his paintings. Even in his engaged interventions in public space, he points out to issues regarding unconstrained and overloaded visuality of the urban environment (this phenomenon is reflected chiefly within projects that are intrinsically build into the public space – e.g. Funeral, Anonymity, City Dark). The experiences he gained exploring and dealing with city structures are now applied also beyond their borders and transposed to the cycle Circles od nothing. In order to determine himself against the city, he walks along his limits, its perimeter. But even these break-outs are lead and regulated by technological systems, taking forms of electric power lines and gas or thermal pipelines that penetrate the city coming from the outer landscape.

This long-term, concentrated approach proves to be very helpful in his work, because the author can thus work with matters and relations which are being unveiled as he actually clarifies and defines the essence of the problem, but are also partly shown through the on-going transformation of the society, its overall attitude and also the transformation of the actual, physical space. Content-wise, the cycles’ character is to be viewed in the long run. The visual form and the intensity that Šebek wants to accent evolves according to the degree of the experienced moments right in “terrain”.

Experience are not to be shared but to be lived. This motto illuminates how Šebek thinks about the intervowen relationship between the lived experience and his work. What is crucial is the author’s personal perception of/in space and related impressions, experiences that stem from the material presence. The urge to remake, transform these impressions, to reduce them refers to constructivist, or even minimalistic expression. The sensual experience is being analyzed and rationalized into abstract forms, often taking the form of suspended, two-dimensional format and using simple expressive techniques and fundamental colour systems CMYK or RGB. Moreover, he uses such materials as acryl, markers, silicon that accent the clean and neat nature of the work. Formally, he is influenced by his high-school studies of graphic design. This is because in his free work he uses visual elements and systems that are also present in the contemporary graphic production. It serves as a device enabling him to express himself in the purest form possible. But this approach, almost mechanic, machine-like, refers to the actual process of the creation of an oeuvre. The principal element of Šebek’s artistic expression is the idea which primarily exists as the author’s intention. The tangible, material work is then only a derivate of the conceptual reflection and the mental trajectory hidden behind it.

Barbora Hájková